Nevědomí je část mysli, ke které běžně nemáme přímý přístup. Uchovává:

• potlačené emoce a vzpomínky

• nepřijaté části naší osobnosti

• traumata a zranění

• primární potřeby, které nebyly naplněny

• automatické vzorce chování a obranné mechanismy

Z pohledu psychologie (např. C.G. Jung) je nevědomí jako hluboký oceán pod hladinou vědomí. Vědomí je jen špička ledovce, ale právě ten obrovský, neviditelný kus pod vodou řídí většinu toho, co cítíme, jak reagujeme, koho přitahujeme… i čemu se nevysvětlitelně vyhýbáme.

Podle výzkumů neurovědy a psychoneuroimunologie se nevědomí skládá z uložených emocí, vzpomínek, přesvědčení a tělesných otisků, které vznikly zejména v dětství. Nevědomí je soubor rychlých, automatických vzorců v mozku i těle.

Zajímavost:

Mozek zpracuje 11 milionů informací za sekundu, ale vědomě zvládneme asi 40. Zbytek řídí nevědomí.

Naše reakce nevznikají vědomě.
Vznikají jako adaptace na to, co jsme zažili.

Nejde o „programy“, které si vybíráme.
Jde o to, jak se náš systém naučil fungovat, aby to zvládl.

Dítě nevnímá svět logicky, ale emočně.

Když zažije něco, co je pro něj moc
(odmítnutí, tlak, stud…), tělo si nastaví reakci, která pomůže přežít.

Například:

• „Nesmím být slyšet“ → stáhnu se → neumím říct NE

• „Blízkost není bezpečná“ → vztahy jsou náročné

• „Hněv je nebezpečný“ → potlačím ho → drží se v těle

Nejde jen o myšlenky.

Tyhle vzorce jsou v:

• nervovém systému

• těle (napětí, stažení)

• způsobu, jak vnímáš situace

Proto nestačí to pochopit.
Reakce se spustí dřív, než do toho vstoupí vědomí.

Často si myslíme, že se rozhodujeme svobodně.

Ve skutečnosti velká část reakcí probíhá automaticky:

• podle toho, co tělo vyhodnotí jako bezpečné

• podle toho, jak ses naučil/a přežít

• podle toho, co bylo kdysi „moc“

A právě to, co tehdy nešlo prožít nebo dokončit,
se dnes vrací jako automatická reakce.

Ne proto, že by s Tebou bylo něco špatně.
Ale proto, že systém dělá to, co se kdysi naučil:
Chránit Tě.